Úvod

Vážení spoluobčané,

jmenuji se David Helcl a jsem občanem České republiky. K vytvoření těchto stránek mě vedla arogance úředníků Krajského úřadu Ústeckého kraje, jmenovitě JUDr. Stanislava KörneraIng. Milana Zemaníka. Jejich jednání se nedá dále přehlížet a je nutné proti němu veřejně bojovat.

” svévole je bezohledné uplatňování vlastní vůle “

Tento jev je společensky velice nebezpečný. Obzvlášť, když se ho zhostí státní orgán disponující úřední mocí.

JUDr. Stanislav Körner | youtube.com

JUDr. Stanislav Körner je úředník vykonávající funkci vedoucího oddělení dopravně správních agend v odboru dopravy Krajského úřadu Ústeckého kraje. Poprvé se veřejnosti dostal do povědomí s kauzou tzv. neoprávněného nasazování “botiček” na území města Teplice. Tzv. píšu proto, protože se o neoprávněný zásah samozřejmě nejednalo, což následně potvrdil i soud. Viz. Zadržovací právo. JUDr. Körner, který mj. studoval mezi roky 2000 – 2005 právo v Plzni, se chtěl zřejmě mediálně zviditelnit, protože se jednalo o věc, která občany zajímala a štvala. Kromě siláckých a ničím nepodložených řečí, viz. citace jeho výroku z 3. února 2014: “Tento postup je v rozporu s platnou a účinnou právní úpravou, je závažným protiprávním zásahem do práva vlastníka auta a měl by být neprodleně ukončen.”, neudělal naprosto nic. Celá kauza nakonec utichla již zmíněným výrokem soudu.

S arogancí tohoto úředníka jsem se následně setkal přímo, kdy jsem ho upozornil (legitimním podnětem, dle § 42 spr. ř.., bez elektronického podpisu) na podivné bezpečnostní odtahy, které na svém území praktikuje město Most. Jednalo se o to, že můj známý nechal na svém řádně zaparkovaném voze pootevřené okénko. MP Most mu vozidlo odtáhla a za tuto “službu” požadovala částku převyšující tisíc korun. O tom ale někdy příště.

Následovala další kauza, která byla už ale podstatně závaznější. Věcně a řádně jsem se odvolal proti rozhodnutí podřízeného orgánu ke KÚÚK. Toto odvolání mi bylo doktorem Körnerem, bez ohledu na mou argumentaci a jasnou zákonnou oporu, zamítnuto. V tu chvíli jsem začal pochybovat o jeho odbornosti a profesionalitě a podal námitku podjatosti, která mi byla, jak jinak, než zamítnuta. Následovala žaloba na Ústecký kraj, kterou se ještě soud nezačal zabývat. A tak jsem se zařadil do škatulky “Potížista“, jak o mě následně v polointerní komunikaci hovořil (mj. z následně a nečekaně domluvené schůzky vycouval), když jsem na základě informačního zákona požádal Krajský úřad Ústeckého kraje o sdělení výše jeho platu vč. odměn za rok 2016. Po předchozích zkušenostech jsem si nebyl jistý tím, zda za šlendrián, který ve své funkci praktikuje, nečerpá příliš vysoké částky ze státní kasy.

… a tomu co následovalo, jsou věnovány právě tyto stránky