Žádost o výjimku z dopravního značení v praxi

Jak jsem již v předchozí aktualitě zmínil, budu se dnes věnovat žádosti občana k udělení výjimky z dopravního značení podle § 77 zák. č. 361/2000 Sb.

Dne 17. 7. 2017 jsem podal žádost o výjimku z dopravního značení dle výše zmíněného zákona, a to pouze na konkrétní svislou dopravní značku a konkrétní lokalitu. Nikoliv na plošnou tak, jak žádala MP Teplice. Důvody své žádosti jsem uvedl záměrně ve stejném duchu, jako MP. Očekával jsem tedy vydání výjimky do 30 dnů podobně, jako v případě žádosti MP. Všimněte si, že výjimku požaduji do konce roku 2017.

Dne 30. 8. 2017 jsem se v jiné věci dostavil na MgM Teplice a dotázal se oprávněné úřední osoby, v jakém stavu je má žádost. Tato úřednice, Ing. Pokošová mi sdělila, že mi již 28. 7. 2017 odesílala výzvu k odstranění nedostatků mé žádosti, nebyla však s to doložit, že dopis mi byl opravdu odeslán – nikoliv pouze doručen. Toto jsem přešel a nedostatek opravil. Jednalo se o chybné označené dopravní značky – místo B1 jsem uvedl B2.

25. 9. 2017 přišlo rozhodnutí, že výjimka vztahující se dopravní značku B1 se nepovoluje.

Ve světle těchto okolnostní jsou argumenty strážníků a úředníků, že pokud budu chtít např. odstěhovat ledničku, mám si zažádat o výjimku, pouhým výsměchem občanům. Než by totiž výjimku dostal, objednaný typ lednice by se přestal vyrábět a možná by v té době neexistovala ani továrna, ve které byla vyrobena. Proto občan raději riskuje pokutu, a přestože svým jednáním nikoho neomezí ani neohrozí, nenaplní materiální přestupku, pokutu stejně raději zaplatí, aby měl klid. A to je ten hlavní problém. Úřady si z nás dělají pouze “dojné krávy”, tady rozhodně nejde o bezpečnost. Do inkriminované lokality jezdí občané běžně, protože jim nic jiného nezbývá. Neexistuje jediný incident, při kterém by byl někdo kdy ohrožen nebo dokonce zraněn.

Proti tomuto rozhodnutí jsem se samozřejmě odvolal k nadřízenému orgánu prostřednictvím MgM Teplice tak, jak bylo uvedeno v poučení.

Mým hlavním argumentem v odvolání bylo to, co jsem uvedl zcela záměrně již ve své žádosti:

Což pramení ze základních zásad činnosti správních orgánů, které jsou zakotveny v § 2 odst. 4, zák. č. 500/2004 Sb., Správního řádu.

Proto jsem mj. odkázal na výjimku, kterou z podobných důvodů obdržela i městská policie Teplice.

MgM Teplice předal odvolání nadřízenému orgánu 7. 11. 2017. Znovu připomínám, že o výjimku platnou do konce roku 2017 jsem žádal v červenci roku 2017.

Nadřízený správní orgán vydal v lednu 2018 rozhodnutí:

Rozhodnutí magistrátu města Teplic tedy zrušil a vrátil věc k novému projednání. Magistrát města Teplice by měl tedy v roce 2018 rozhodnout, zda udělí výjimku pro rok 2017. Kocourkov, že? A kdo je na tom nejvíce bit? No samozřejmě, že občan.

A co nadřízený správní orgán teplickému magistrátu vytkl?

Ve své podstatě to, že se na to magistrát, slušně řečeno, vykašlal a žádost bez jakékoliv snahy o zdůvodnění zamítl. Toto je jasná ukázka toho, že úředníci na MgM Teplice nepracují správně.

Další velice zajímavá věc je ta, že policie se vyjádřila údajně takto:

“Při současném stavu dopravního značení v předmětné lokalitě nejsou dotčena práva pana žadatele ve vztahu k jím uváděným důvodům. “

Copak tím chtěl básník říct? Rozhodně ne to, že by povolení vjezdu působilo problémy s plynulostí a bezpečností silničního provozu v inkriminované lokalitě. Přesto tak MgM Teplice ve svém odmítnutí výjimky argumentoval.

No nic, důležité je, že rozhodnutí bylo zrušeno. Nyní se věc dostala na svůj začátek a tak běží nové lhůty na vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že bylo doporučeno místní šetření, 30 denní lhůta na vydání rozhodnutí se v souladu se správním řádem protahuje až na 60 dní (viz § 71 zák. 500/2004 Sb.).

19. 3. 2018, tzn. po více jak 60 dnech, jsem obdržel od MgM Teplice úřední dopis. Očekával jsem, že se bude jednat o rozhodnutí, zda se výjimku pro rok 2017 uděluje či nikoliv. Na místo toho mi úřad na listině, která neobsahuje ani základní náležitost, jako je datum vyhotovení, oznamuje, že zahajuje správní řízení ve věci povolení výjimky!

Zavolal jsem oprávněné úřední osobě, Ing. Pokošové, proč nebylo v zákonné lhůtě vydáno rozhodnutí a namísto toho bylo teprve zahájeno správní řízení v dané věci. Na tuto otázku mi odpověděla, že zrušující rozhodnutí vydané Krajským úřadem (dne 10. 1. 2018), obdrželi až po urgenci, a to dne 22. 2. 2018. Rozhodnutí by mělo být tedy vydáno nejpozději do 22. 4. 2018. MgM Teplice ve své podstatě první měsíc promrhal a teprve teď bude využívat lhůtu dalších 30 dnů, pro provedení místního šetření atd. Z tohoto bezpochyby plyne, že by stačil rozhodnout v “základní” 30 denní lhůtě a prodloužení lhůty v podstatě jen zneužil. MgM Teplice si očividně neuvědomuje, že je povinen dle správního řádu vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, viz § 71 odst. 1 zák. 500/2004 Sb.. Otázce, proč nebyla úřední listina opatřena datem, se úřednice snažila vyhnout a své pochybení neuznala. Prý mi to vysvětlí osobně, pokud se dostavím na úřad.

Ještě se ale vrátím k tomu, jak je možné, že nadřízený správní orgán předal zrušující rozhodnutí podřízenému orgánu po více jak měsíci. Pavel Svoboda, který rozhodnutí vydal, to v telefonickém rozhovoru vysvětlil tak, že bohužel se tak stalo a na předání rozhodnutí se nějak zapomnělo. Lhůta prý byla dlouhá, ale není si vědom toho, že by toto zákon nějak upravoval. Co bylo ale pozitivní, že v hovoru potvrdil mou myšlenku, že by nebylo určitě od věci změnit v dané lokalitě dopravní značení. Ano, o tom jsem se již v minulosti pokoušel, ale bohužel bez úspěchu.

No uvidíme, jak se s tím nyní popasuje odbor dopravy MgM Teplice, v čele s Bc. Müllerovou, která podle svých slov před podepsáním dokumentu přečte pouze ten, kde je explicitně uvedeno:

“Ivano, přečti si to”