Na základě dalšího odvolání tu máme již sedmé rozhodnutí odvolacího orgánu MVČR. A jak jinak, než opět zrušující. Doufám, že alespoň tento trend vydrží a odvolací orgán bude na svém názoru trvat případně i v budoucnu.
MVČR vytýká povinnému subjektu opět to samé. Co více k tomu dodat? Mám-li být i nadále slušný, nedá se k tomu dodat de facto nic. Jak jinak okomentovat opakované nerespektování právního názoru nadřízeného orgánu?
Vzhledem k tomu, že systém je nastaven tak, že nerespektování nadřízeného orgánu je beztrestné a v podstatě nepostižitelné, podřízený orgán může v příštím rozhodnutí ocitovat pohádku o červené karkulce, což mu jistě nadřízený orgán vyčte, ale budeme na tom stejně jako nyní.
” Vydá se nové rozhodnutí, např. o maxipsovi Fíkovi, a komedie bude pokračovat? “
Není nic překvapivého na tom, že povinný subjekt argumentuje a ohání se výroky soudů, kterým buď nerozumí (není se čemu divit, viz zkušenosti s odborem legislativně-právním) nebo je účelově “přiohýbá” pro svůj prospěch. Proto zde musím opět souhlasit s odvolacím orgánem
Na závěr odvolací orgán připomíná možnost žaloby
Což je bezesporu na místě, má to však svá ALE. Finanční a časová zátěž je zde opět kladena na občana. Občan není ten, koho povinný subjekt “neposlouchá”. Proč zatěžovat soudy, když je zde nadmíru jasné, že správní orgán porušuje Správní řád? Proč nemůže nástroje, i kdyby žalobu, využít ten, jehož závazný názor je ignorován?
” Jsme demokratickou zemí, proto máme právo na informace. Cesta k nim je však, zřejmě záměrně, jaksi trnitá “
