Přestože mainstreamová média hovoří o přelomovém verdiktu, ze kterého v podstatě plyne zákaz zveřejňování informací o platech státních úředníků, situace není rozhodně tak černá, jak se může zdát. Dovolím si ocitovat vyjádření, které naleznete na webu otevrenaspolecnost.cz, kde se k této problematice vyjadřuje spolutvůrce informačního zákona, Oldřich Kužílek.
Nález Ústavního soudu potvrdil právo veřejnosti na informace o platech
Praha, 1. 11. 2017 – Ústavní soud dnešním nálezem konečně potvrdil právo na informace o platech a odměnách zaměstnanců veřejné sféry. Jasně také posvětil ústavní konformitu § 8b infozákona a jeho vyvažování mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí. Z procesního hlediska dále rozhodl, že úřady musejí v těchto případech vždy vážit mezi právem na informace a ochranou soukromí provedením testu proporcionality. Nesouhlasil tak s Nejvyšším správním soudem, podle kterého je tento test již v zákoně. Oldřich Kužílek, expert Otevřené společnosti na právo na informace a spoluautor uvedeného zákona k tomu dodává, že „nález v zásadě nic nemění, ale zvyšuje riziko soudních sporů. Ústavní soud rozhodl, že sklenice není poloplná, ale poloprázdná.“Okolnost, že v konkrétním případě ústavní stížnosti zakázal městu Zlín dokončit „postaru“ proces zveřejnění informace o platech vedoucích odborů a tajemníka, znamená jen to, že magistrát nejprve musí provést test proporcionality, a teprve pak je podle výsledku bude moci zveřejnit. Kritéria, která Ústavní soud pro takový test zopakoval, přitom jasně vedou k závěru, že informace je třeba poskytnout.
Skutečnost, že „vše prakticky zůstává jako dříve“ ÚS potvrdil i tím, že výslovně vyloučil retroaktivitu. Dal tím najevo, že dosavadním poskytováním informací nikomu nevznikla neodůvodněná újma, a ve výsledku bude třeba poskytovat prakticky stejné informace, jako doposud.
Nález asi způsobí více sporů, zatíží úřady a soudy
Nový postup při vyřízení žádosti o informace, který ÚS přikázal, způsobí výrazně vyšší administrativu, spory a následně žaloby. Méně znalé povinné subjekty si jej chybně vyloží jako konec poskytování těchto informací. Další budou vytvářet košatinu argumentací v testu proporcionality, proč informace neposkytnout. „Dovedu si živě představit obstrukce požadavkem, aby žadatel doložil, že údaje chce ve veřejném zájmu a ne jen z plezíru, požadavek na odůvodňování žádosti se ostatně jako podmínka provedení testu v nálezu objevuje“, upozorňuje Kužílek. Dramatické ústavní konflikty nález podle něj vyvolá z hlediska rovnosti před zákonem, kdy by běžný žadatel měl mít menší právo než novinář velké redakce. O to více vyvstává potřeba doplnit český systém přístupu k informacím institucionálně a zavést dohledový úřad (např. rozšířením Úřadu pro ochranu osobních údajů), který by sjednocoval praxi a řešil část sporů, než se dostanou k soudům.Neudržitelná teze Ústavního soudu
Klíčovou tezi Ústavního soudu, že každý střet ústavně garantovaného práva na informace a práva na soukromí se musí řešit jednotlivým testem proporcionality, vykládá tento nález neudržitelně přehnaně. Pokud by tomu tak totiž bylo, musel by ÚS zakázat například ministerstvu financí zveřejňovat v registru plátců DPH fyzické osoby. U každé by muselo nejprve provést tento test. Že daňový zákon ukládá výslovně tyto údaje zveřejňovat, není dle ÚS dostatečný důvod pro vyloučení testu. V tomto případě by dokonce ÚS musel ustanovení zrušit, neboť ho nelze vyložit ústavně konformním způsobem. Takových příkladů je celá řada.
ÚS opakovaně omezuje právo na informace z formálních důvodů
Ústavní soud letos již podruhé zasahuje do ustáleného výkladu práva na informace. Poprvé v červenci sice souhlasil, že ČEZ by mohl poskytovat informace, ale rozhodl, že to bude muset být v zákoně napsáno poněkud jednoznačněji. Nyní usoudil, že na poskytnutí údajů o platech se musí jít „zleva“, a nikoliv „zprava“, jak dosud tvrdil Nejvyšší správní soud. Potvrdil, že „poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní“, ale přikázal doprovodit to mnohem větší agendou. Přitom v kontextu další své judikatury, například že v pochybnostech má přednost právo na informace, to znamená stejný výsledek jako dříve. „Chápu, že Ústavní soud hájí zásadní principy, ale obávám se, že někdy nedohlíží dopad jejich doslovného výkladu do praxe,“ uzavírá Kužílek.