Včera jsem na internetu objevil článek zabývající se kauzou Lukáše Blažeje, který v rámci InfZ žádal o zveřejnění odměn pro konkrétní vedoucí úředníky Magistrátu města Ústí nad Labem. Na tomto požadavku ani na (z části) odmítavém rozhodnutí povinného subjektu není nic neobvyklého, kdyby odvolacím orgánem nebyl v této konkrétní kauze právě Krajský úřad Ústeckého kraje, který opakovaně odmítá zveřejnit platy svých úředníků. Dalo by se tedy očekávat, že odvolání bude zamítnuto v celém jeho rozsahu, ale opak je pravdou.
Jen v kostce uvedu ty nejzásadnější rozpory či podivnosti, ale nejdříve odkáži na § 2 odst 4 zák. č. 500/2004 Sb., Správního řádu:
Žadatel podal dne 5. 2. 2016 žádost o informace, kterou směřoval k povinnému subjektu – Magistrátu města Ústí nad Labem:
Povinný subjekt z části žádost odmítl (více se dočtete v odkazovaném článku nebo přímo v rozhodnutí). Na základě odvolání vydal následně odvolací orgán Krajský úřad Ústeckého kraje zrušující rozhodnutí, ve kterém mj. sdělil toto:
A proto ten samý úřad v naší kauze argumentuje takto?
Dále potom uvedl následující:
Moment, tuto větu si musíme zopakovat:
KÚÚK: ” Požadavek na respektování právních názorů soudů správními orgány je ostatně odvoditelný i ze základních zásad činnosti správních orgánů “
A teď přidám argumentaci KÚÚK v naší kauze, kdy je on tím povinným subjektem:
KÚÚK v roli odvolacího orgánu dále sděluje, že:
A kdo toto rozhodnutí vypracoval? Že by legislativně-právní odbor? “Překvapivě” ne:
Pod zrušující rozhodnutí, které vyřídila Bc. Pavla Šimicová se podepsal Ing. Luboš Trojna, vedoucí kanceláře hejtmana.
Odvolání proti rozhodnutí KÚÚK v naší kauze mohlo být v podstatě kopií rozhodnutí KÚÚK v kauze Lukáše Blažeje. Tento schizofrenický úřad se tak mohl svou argumentací “utlouci” sám.